Também já estão confirmados os Buraka Som Sistema

Řeknu vám, že zapadlé městečko jménem Covilha rozhodně postrádat nebudu. Zaprvé nikdo ani po pěti týdnech portugalského kurzu není schopen vyslovit jméno správně, za druhé jsou tam jen kopce a za třetí chcípl tam pes. Diskotéku jsme sice měli asi tak 2 minuty pomalé chůze od residence, nicméně měli jsme ji jen pro sebe. Ostatní lidé prostě zmizeli. Diskotéka číslo 2, pojmenovaná Ora viva, bylo ohavné místo podobné Karlovým lázním s podivnými individui výškového průměru 160cm a věkového přibližně 40 let. Kolem 80% osazenstva byli muži a starci, takže i slečny měly z čeho vybírat.

Nejvíce budu asi postrádat našeho vtipného a velkého vyučujícího jménem Filipe. Jeho rádoby žertíky o cikánech v Maďarsku (většina lidí z kurzu byli maďaři) nebo o studijním oboru našeho tureckého kamaráda (civil engineering – obor letecká doprava) a jeho specializaci v oblasti trhavin. Filipe byl prostě třída a musím říct, že i díky němu jsme měli o zábavu postaráno.

Na závěr mého pobytu, resp. poslední víkend před odjezdem do Porta, jsme se s mým tureckým kamarádem Ugurem rozhodli navštívit Salamancu. Vzhledem k tomu, že Sergio jel stejným směrem, rozhodli jsme se jeho a jeho rodiče, doprovodit. Kolem čtvrté hodiny jsme já, Ugur, Sergio, jeho rodiče a obrovská bonsai nasedli do super nového a moderního volva potaženého v kůži s kompletní automatickou výbavou. Nejstarší na celém autě (pokud nepočítám Sergiovy rodiče) byla pravděpodobně mapa. Vzhledem k tomu, že se volvo pyšnilo nejnovější gps, byla pravděpodobně jen doplněk k retro stylu. Zeptala jsem se Sergia, jak dlouho trvá cesta do Salamancy. Řekl, že přibližně tři hodiny, ale jeho tatík to zvládne za půlku. Věřila jsem mu. Po hodině a půl jízdy portugalskou savanou, jsme já i Ugur jsme měli kompletně zvládnout slovní zásobu na téma orientace v mapě, neb španělsky mluvící gps nepřestávala mluvit.

Po příjezdu do Salamancy jsme se rozhodli navštívit jedno z nejdůležitějších a nejvýznamnějších míst vůbec, a to Mcdonald. Díky bohu, že španělé a portugalci neodkoukali podfuky a triky od českých poboček, neboť záchody jsou zde stále ještě zadarmo. Za to cenovky se po překročení španělských hranic zdvojnásobily. Salamanca je nádherné město, dá se říct nejkrásnější ze španělských, které jsem doposud navštívila. Člověk by se nicméně divil, kolik irských hospod toto město obsahuje. Na každém rohu jsou minimálně dvě. A musím říci, že stojí opravdu zato. Nijak rozsáhle se nicméně o tomto městu rozepisovat nebudu, neb si to každý může vyguglovat. Nejzajímavější z celého výletu byla pravděpodobně cesta zpátky. Vzhledem k tomu, že jsme noc trávili na autobusovém nádraží (čímž jsme ušetřili za hostel) jsme šli také první na řadu při koupi jízdenek. Měli jsme štěstí. Jeli jsme hned prvním ranním autobusem v 12:30. Kromě nás, byl v autobuse malý portugalec s několika igelitkami, indický mnich a maďarský hippie pár. Na cestě zpět jsme se tedy rozhodně nenudili. Měli jsme tedy dost naspěch, abychom se stihli zastavit ve městě jménem Guarda a prohlédnout si jej, neb jsme tam museli přesedat na jiný autobus do Covilha. O to víc nás rozladilo, že po dvaceti minutách jízdy se řidič rozhodl, udělat si 40 minut přestávku na španělské předražené benzínce. Já a Ugur jsme po probdělé noci začali být nevrlí. Co čert nechtěl, malý portugalec se rozhodl, že si s námi bude povídat. Bohužel si šlapal dost na jazyk, takže mu bylo těžko rozumět. Zeptal se nás, kam jedeme. Řekli jsme, že do Covilha. Malý portugalec chvíli přemýšlel a po chvíli se rozzářil a řekl, aah Coimbra! Chtělo se nám brečet. Začali jsme být ještě nevrlejší. Naštěstí se autobus rozjel, takže už jsme si s ním nemuseli povídat. Po dalších deseti minutách jsme přijeli na hranice. Co čert nechtěl, španělé se rozhodli udělat zase pro jednou celní kontrolu. V ten okamžik jsem si uvědomila, že nemám pas. V ten samý okamžik si Ugur uvědomil, že nemá vízum. Začali jsme se radovat, že si nás nechají ve Španělsku a už se do toho hrozného Portugalska nemusíme vracet. Bohužel, celník byl moc hodný a nechal nás jet dál. Čekali jsme dalších 40 minut, což nás rozpálilo natolik, že jsme zbytek cesty strávili nadáváním a klením na Portugalsko.. Snad Porto bude lepší.  

Mezi další speciality portugalského prostředí patří mnoho logických rozhodnutí. Covilha se například vyznačuje množstvím větrných elektráren. Problém je v tom, že tu nefouká vítr. Zeptala jsem se Filipa (vyučující), proč nevyužívají solární energii, neb tu za celý měsíc ani jednou nezapršelo a teploty se pohybovaly výhradně nad 35 stupni. Nebyl mi schopen odpovědět. Další záhadou je mi, čím se vlastně lidé v Covilha živí. Nejsou tu totiž žádné továrny ani průmysl (nepočítám-li starý komín, který patří místní diskotéce). Zato jsou tu téměř výhradně paneláky, a nové rostou závratnou rychlostí. Kdo v nich ale žije, těžko říci.

Velkým záporem města Covilha je, že tu vlastně nic není. Ve volných chvílích můžete leda sledovat místní televizi (něco jako čt1 a čt2) či hrát karty. Pokud se chcete jít projít, musíte prakticky pokaždé vylézt do strmého kopce a dolů a nahoru a dolů. Prostě otrava. Druhým záporem je místní omladina. Většina z nich se baví tím, že troubí a křičí na nic netušící dívky (které většinou vláčí tašky plné jídla nahoru z continente). Těžko říci, kde se v nich bere ta odvaha a drzost, vzhledem k tomu že 90% portugalců dosahuje průměrné výšky 160cm a vyznačuje se nadprůměrným množstvím gelu ve vlasech.

Co říci závěrem. V pondělí odjíždím do Porta, kde snad konečně začne normální život. No uvidíme, snad to dopadne lépe než monotónní život v městě Covilha.

A Câmara Municipal da Covilhã apresenta a exposição «Onirismos – outras aventuras surreais» de Luís Athouguia. São pinturas de forte impacto visual, representativas da linha de produção actual de Luís Athouguia. O artista é um criador que domina intensamente o rigor do espaço, considerando-o como um todo, onde o tempo não importa, onde as moléculas que formam a trama pictórica, as formas que são matéria, massa, densidade, são susceptíveis de transformação pela energia, e indo para além da realidade física, fazem com que se abram outras dimensões que se reflectem e ampliam na sua pintura.
A sua produção pictórica elege a sensualidade cromática, a íntima percepção da forma, o onirismo e transcendência como tema e conceito, viajando com a força da luz, desintegrando-se e voltando a integrar-se, impactando numa dimensão nova, sugestiva, plena de matizes e leituras infinitas, que se move num trajecto de genuína inovação.
Luís Athouguia é natural de Cascais, diplomado pelo IADE, Instituto Superior de Design, em Lisboa, participou em relevantes Exposições Internacionais, Bienais de Arte, encontros de Arte Postal e integrou diversos grupos multi-disciplinares e plurinacionais de Artistas. Desde 1983 realizou mais de duas centenas de exposições (59 individuais) em Portugal e Espanha. Está representado em museus, instituições e importantes colecções nacionais e estrangeiras e foi premiado em certames de Arte nacionais e internacionais.
A exposição «Onirismos – outras aventuras surreais» do artista Luís Athouguia estará aberta ao público na Tinturaria do Centro de Exposições da Covilhã, no Rossio do Rato, de 30 de Agosto a 21 de Setembro, de terça a sexta-feira das 10 às 20 horas e ao sábado das 14 às 20 horas.

Trata-se de um mostra que merece ser vista, descodificada e fruída com todo o empenho e sentido crítico.
jcl

Covilha je krásné městečko v podhůří Serra Estrela. Nicméně jsem ráda že už odsud odjíždím. Jak někteří z vás ví, nebylo to zrovna lehké období a pokud se něčím trápíte, je nejlepší to opustit a začít znovu. O to samé se pokusím i já v Portu. Na začátku tohoto blogu jsem si dala slib, že nebudu psát o ničem negativním a ráda bych v tom pokračovala. Až si za pár let budu tyto řádky pročítat, chtěla bych se vracet pouze k tomu hezkému co se mi tady přihodilo. Přesto bych v tomto smutném a sentimentálním příspěvku ráda poděkovala svojí mamince za to co pro mě dělá a svým přátelům, co mě podrží, když potřebuju. Mám vás moc ráda.

Bandas já confirmadas:
Witchcurse (Gr) - http://www.myspace.com/witchcurse6669
Omega (Gr) - http://www.myspace.com/officialomega
Crystal Dragon (Prt) - http://www.myspace.com/crystaldragonpm
Dead Meat (Prt) - http://www.myspace.com/deadmeatbrutaldeath
Koltum (Prt) - http://www.myspace.com/koltum
Motörpenis (Prt) - http://www.myspace.com/thrashingmotorpenis

Entradas:
8€ - venda antecipada
10€ - próprio dia

Quem adquirir o bilhete antecipado irá receber 1 vale de desconto de 4 euros + 4 euros para descontar em compras superiores a 20 euros na Herege Warfare Prod e na Vomit Your Shirt (1 vale para cada distribuidora), ou seja o bilhete sairá a custo 0.

Reservas disponíveis a partir de 4 de Agosto
Enviar email para heregewarfareprod@gmail.com com nome e nº de B.I.

Nejpočetnější skupinou v Covilha jsou Češi. Je nás tu pět. Já, Pavel (Opavák s ostravským přízvukem, bůh ví, proč ho tu některé slečny považují za playboye, už jen když začne mluvit naskáčou mi chlupy na rukách), Dagmar (příjemná holka akorát trochu moc šprtka, která to tu bere moc vážně, takže se buď učí nebo hraje solitaire), Jakub (easy-going kluk, kterej je občas až moc mimo, většinou ztrácí věci, za poslední týden ztratil ve vlastním bytě boty, klíče a mobil) no a Klára, moje spolubydlící. Je dost praštěná, ve smyslu hodně zvláštní. Nicméně, zvykla jsem si na její názory a už mě její přítomnost zas tak moc neděsí. Jejím snem je jít do vězení aby tam napsala svůj životopis, takže raději nebudu psát víc, nerada bych, aby tam šla za vraždu :)

Dále máme v bytě Italky. Uřvanou Giorgiu, hrozně milou Valentinu a málomluvnou Marinu. Na to, že nemám ráda italy a italky, jsou tyhle celkem fajn. S Dagmar v pokoji bydlí němka, Fricke nebo tak nějak. Strašně ráda povídá a uklízí, takže když se v neděli k ránu vracím z flámu, většinou mě sjede pohledem protože to byl můj den, kdy jsem měla uklízet. Bůh chraň že opravdu nehodlám v neděli vstávat v 8:00 a čistit záchody. Myslím, že by s náma měla občas jít ven. Dále je tu maďarka Judit, která děsně ječí a rovněž svůj život zasvětila studiu. Je mi jí trochu líto, protože je na pokoji s tou příšernou polkou Paulinou. Pořád se hihňá a není schopná zplodit větu. Tuhle jsem se jí zeptala, jestli neví co je za den. Odpověděla mi ve stylu: hihihihi i dont hihihihih know hihihihi. Paulina studuje computer science, takže nejspíš žije v trochu jiném světě.

Mezi další obyvatelé naší rezidence patří němka Uli a Nina ze Slovinska. Jsou prostě nejvíc cool. Dále je tu japonský brazilec Marco. Kluci si s ním tuhle šli zahrát fotbal, ale nikdo ho nechtěl do týmu. Po hodině hry, všechni měli kompletně propocená trička kromě Marca, který vesele poskakoval s balonem a střílel jeden gol za druhým. Taky umí dělat salta.

Dále je tu Feiko. Náš holandský playboy. Ve skutečnosti to žádný playboy neni. Zkoušel dělat s Marcem salta a zlomil si u toho nohu. Stálo ho to 130 eur a 4 hodiny čekání v nemocnici. Španělé Sergio a Gerard jsou jako Štaflík a Špagetka. Malej a dlouhej. Během hodiny musíme zpívat portugalskej folklor a Sergio je jeden z mála, který nepropadne síle melodie. Zatímco s Gerardem trpíme během návštěv muzea a exkurzí stejným syndromem - tedy TMI - too much information, tedy příliš mnoho informací, který vás pohltí a nejste schopní vnímat vůbec nic. S ním bydlí na pokoji další maďar Vilmus. Dále je tu jeden dámský pokoj - uječená španělka Rosa, gothická maďarka Dora, litevka Elina, dánka Juli, polka Aga a moje ne zrovna oblíbená slečna s bradavicí Kersti. Pokaždé když jí vidím, nasadím křečovitý úsměv. Zdá se, že ona ten svůj taky nezvládá moc dobře :) Uplně nahoře ve čtvrtém patře bydlí moji nejoblíbenější. A to maďar gipsy Marty, Manuel, ir Brendon ( neboli Mr. Rude podle jeho trička, nicméně je to asi nejvtipnější kluk vůbec), angličanka Sara a skotka Charlotte. Se skotkou si většinou moc nepokecam, pže jí vůbec nerozumim, takže mi to Sara musí překládat. A to je tak celé složení našeho mini kurzu portugalštiny.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/50/Covilhã_viewed_from_aerodrome.jpg/800px-Covilhã_viewed_from_aerodrome.jpg    .... tak tohle je Covilha

http://www.dge.ubi.pt/ixseminario/images/Regiao/Covilha7_gd.jpg   .... tohle je Covilha v noci

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/31/Covilhã_and_surroundings_01.jpg/800px-Covilhã_and_surroundings_01.jpg   .... tohle nam stoji za rezidenci

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/33/Vista_da_Covilhã_02.jpg/800px-Vista_da_Covilhã_02.jpg  ... tohle je vyhled z ulice kam chodime na nakupy :)

http://www.panoramio.com/photos/original/4142400.jpg  .... a konecne Covilha v noci

Dneska je naplanovan vylet, tentokrat do dalsi nezname vesnice. Mam pocit, ze specialitou mistnich je zakladat nesmyslna muzea. Krome muzea vlny, jsme jiz stacili navstvit muzeum olivoveho oleje a muzeum reky. Jednalo se o mistnost, ve ktere byly akvaria bez ryb a uvnitr voda. Nad akvariem se pysnila plastikova sova a opodal sedel v priserne napodobenine hnizda, plastikovy cap. Vsadim se, ze dneska navstivime dalsi zajimave muzeum, napriklad muzeum prvniho afganskeho pristehovalce nebo muzeum zidle na ktere Elvis Prestley nikdy nesedel.

Nejhorsi na techto vyletech je autobus. Jedna se o skolni autobus znacky nezname.  Pri poslednim vyletu jsem si dokonce vsimla, ze z podvozku neco tece. Radeji nechci pidit po tom, co by to tak mohlo byt. Pravdepodobne klimatizace, ktera je plne nefunkcni. Presto nas ale ridic vzdycky nuti, abychom vyckali venku (kde je stale kolem 35 stupnu) abychom nesli do vyhrate misnosti. Takze si predstavte skupinu 30 lidi, co stoji pred zavrenym autobusem a cekaji v tom udesnem vedru, az bude vychlazeny. Coz pochopitelne nebude, protoze z autubusu stale tece neznama kapalina..

Nejvtipnejsi v celem autobuse je ridic. Pokud jedeme na celodenni vylet, coz je celkem caste, vetsinou na nas ceka v hospode. Cestou zpatky pak neustale telefonuje, ackoliv je to podobne jako v CR zakazane. No nevadi, nastesti nas pokazde upozornuji, abychom si zapnuli pasy. Coz s radosti vsichni delame.

V byte nakonec bydlim se sedmi holkama. Trochu masakr, ale diky bohu jsou vsechny zavisle na internetu, takze je potkam jen u snidane. Dve italky (vetsinou se odnekud objevi i treti), ktere nekali a jen se uci. Jedna ma strasnej jecak, takze kdyz jsem se tu poprve objevila doufala jsem, ze se ta televize da ztlumit. Bohuzel to nebyla televize... Pak je tu trhla polka. Vzdycky kdyz neco rika, zacne se u toho hystericky smat. Radci se s ni moc nebavim, jde z ni strach. Tahle osoba bydli spolecne s madarkou. Madarka ma taky desnej jecak, takze slysite co rika i kdyz si jdete ven zakourit. Dale jsou tu nemka, ktera je posedla cistotou a ceska, ta je zase posedla ucenim. Pred zacatkem skoly si vzala kurz portugalstiny a naivne doufala, ze pude do pokrocilych. O to vetsi zklamani nasledovalo, kdyz nasla svoje jmeno na listu retardu, tedy zacatecniku. Pak je tu jeste jedna ceska, moje spolubydlici. Jeji zaliba je gothicky styl (hned po prijezdu vsude rozvesila obrazky polonahych cerne oblecenych slecen s trnovou korunou na hlave) a taky rada otvira okna v noci, kdyz je rozsviceno, takze mi mrtvy brouci, co nalitaly do pokoje, neustale padaji do klavesnice. S ni tu bude jeste legrace...

Skola je naprosto uzasna. Nas vyucujici se jmenuje Filipe. Je takove mile povahy, coz ho dela predevsim neprirozene obrovsky pupek, ktery si kazdou chvilku hladi. Hned druhy den se nam pochlubil, ze vlastni nelegalni palirnu a dela si tam svoje vino. Rovnez nam dopodrobna popsal, jak se to vyrabi. Vyuka probiha v anglictine a portugalstine. Sem tam pronesu spanelskou frazi, za tu vam ale temer utrhnou hlavu, takze spanelstinu v Portugalsku nedoporucuji vubec pouzivat.

Kazdy den jsou rovnez naplanovany vylety. Prvni byl vylet do Castelo Novo. Malicka vesnicka uprostred prerie, ve ktere zije jedna obyvatelka, kterou si vsichni jak se patri vyfotili. Vubec nechapu proc jsme tam jeli. Po prochazce vesnici, kde nam pruvodkyne popsala kazdou ulici, proc a jak se jmenuje, rovnez se rozpovidala o kazdem kanalu a stromu. Nakonec jsme skoncili v hospode s vycpanou lasickou.

Dalsi vylet byl do Sabugalu. Tam se nachazi hrad. Teda takova zricenina. Po pul hodine nicnedelani a chozeni po hradbach a kochani se prerii, jsme vyrazili k jezeru. Jezero byla takova kaluz, pripominajici odpadni stoku. Nicmene voda byla celkem cista. Zato pekelne studena, takze jste behem peti minut necitili nohy. Pokud jste ponorili vic, tak ani to ne.

Tretim vyletem byl bowling. Vzhledem k tomu, ze hraju obouruc, trochu me ta predstava zacala desit. Na bowling se muselo jet skolnim autobusem, neb je umisten uprostred prerie a vedle dalnice. Obcas mi Portugalsko pripomina divoky zapad. Nemka mi vysvetlila, jak se ta divna hra hraje. Vybrala jsem si kouli a hodila jsem. Vsechny kuzelky spadly. Byla jsem prvni. Pote uz jsem tolik stesti nemela. Skoncila jsem jako druha, pred nemkou, ktera byla vzteky bez sebe. Jak jsou ti nemci ale soutezivi :)

]]> http://andrearocha.wordpress.com/?p=219 Wed, 30 Jul 2008 23:38:38 +0000 andreasrocha http://andrearocha.fr.wordpress.com/2008/07/30/downtown-covilha-2008-6/

]]> http://andrearocha.wordpress.com/?p=200 Wed, 30 Jul 2008 22:31:45 +0000 andreasrocha http://andrearocha.fr.wordpress.com/2008/07/30/downtown-covilha-2008/

]]> http://andrearocha.wordpress.com/?p=194 Tue, 29 Jul 2008 23:55:08 +0000 andreasrocha http://andrearocha.fr.wordpress.com/2008/07/29/downtown-na-convilha-2008/ Um trabalho livre realizado nas ruas da Covilhã sobre: o downtown.

Depois do êxito da iniciativa em 2007, todos pediram uma segunda edição do festival, pelo que o Departamento Diocesano da Pastoral Juvenil da Guarda e a Banda Católica da diocese, a Banda Jota, aceitaram o desafio. As expectativas para a edição deste ano são ainda maiores.
Esperam-se três dias intensos, com a actuação de várias bandas. Algumas repetem a passagem pela ermida de Nossa Senhora das Dores. É o caso da anfitriã, a Banda Jota, que promete apresentar um concerto cheio de novidades. Também repetirá a banda de D. José, «El Cura Rockero», que vem de Espanha apresentar o novo álbum, a banda «Viviré», do padre João Paulo Vaz, a banda dos Kyrios, a banda «Lc 15, 7», dos Terceira Margem que também prometem novidades, e a banda da Claudine Pinheiro que apresenta pela primeira vez ao público o seu novo CD, um CD composto, quase na totalidade, de originais, alguns cantados recentemente num breve recital na Igreja do Sabugal.
Porém, o Cartaz também está cheio de novidades, como os Simplus, Bea, Sopro de Vida e Coração Profético, bandas de que se esperam concertos que apresentem novas sugestões no âmbito da música religiosa jovem.
O jovem padre Hélder Lopes, que vem prestando serviço religioso no Sabugal, é um dos organizadores do Festival, pelo que se espera que muitos jovens sabugaleneses se desloquem ao Paúl para participarem no grandioso encontro juvenil.
plb

[gallery]