Na tuhle akci jsem původně ani jet neměl. Slíbil jsem mámě, že s ní taky jednou pojedu na běžky, když jsou ty Vánoce...
Místo toho mne ráno vzbudil telefonem Freed, že odpodli dva lidi a jsem nutně potřeba, aby ta naše reprezentace aspoň vypadala jako tým. Máma byla ještě rozespalá, tak mi na oznámení, že na ní zase kašlu, odpověděla jen: "Co s tebou mám dělat?" :-)

Nakonec jsme jeli čtyři: Já, Gorn Freed a Novy

Dojeli jsme do Sokolova na nádraží a v klidu se začali připravovat na akci. Měli jsme čtyři AEG (já svoje G36, Novisovci každý Mp5 a Gorn M14 od Gaba). K tomu jsme pro jistotu na batoh s převlekáči přivázali ještě moje manuální Empítko jako zálohu. Když dorazila druhá strana (v tu chvíli tři lidé), přesunuli jsme se k army shopu na kraji města a vydali se do přírody.

Instrukce zněly jednoduše. Měli jsme chvilku dát obráncům na přesun a pak "v půlce tamtoho kopce" odbočit z cesty a po 200m narazit na bráněné bunkry. Samozřejmě jsme zkazili hned tu první část...
Odbočili jsme moc brzo, pak z důvodu obcházení neprostupné části lesa jsme se úplně vychýlili z kurzu a místo 200m jsme si našli pár kilometrů. Nakonec jsme obráncům zavolali na mobil a oni odpálili pár granátů. abychom je našli. Byli jsme trošku za nimi, prostě jsme je obloukem obešli.

Ale musím říct, že ta cesta stála za to. Nebyli jsme nijak extra vybavení na zimu... Já jsem v bezprstých rukavicích necítil spošť... Ale byla legrace. Stačilo pozorovat Gorna, jak se s M14 a batohem na zádech prodírá křovím a snaží se přeskočit potok.

Ony bunkry prý postali nějakcí malí kluci... ale teda klobouk dolů. Jedná se o několik staveb z kulatiny, částečně zakopaných do země, na okruhu cca 20m obehnaném pletivem a ostnatým drátem. Jsou stavěné podle vzoru prvorepublikového opevnění a stromy v okolí rostou poměrně řídce, ale hlavně jsou tenké, takže je celý ten komplet jen hodně těžko dobytelný. Všechny bunkry dohromady mají v podstatě jedno slepé místo, ze kterého se ale nedá nikam dál postupovat.
Jediná možnost, jak tedy toto místo dobýt, je pyrotechnika. Tu však ani jeden z týmů po našem příchodu neměl.

Dorazili jsme k bunkrům z té asi nejhorší strany, takže jen co si nás všimli, přišli jsme o dva lidi. Bylo to částěčně i tím, že Freedovi vysadil kvér v podstatě hned při prvním pokusu o krycí střelbu. Gorn se mu pokusil předal jinou baterku a umřeli pěkně pospolu pod palbou M14 a kulometu obránců. My s Novym jsme se rozeběhli každý na jinou stranu v naděli, že najdeme nějaké šikovné krytí
A pak se to stalo:
Zakopl jsem a padal přímo na hromadu větví. Automaticky jsem se schoulil do kotrmelce a po elegantním parakotoulu (kdyby mě aspoň někdo viděl :/ ) jsem se zas postavil na nohy... když tu se za mnou ozvylo cvaknutí. Ohlédl jsem se, co mi vypadlo z kapsy, a spatřil na zem,i svou pažbu. Samozřejmě ne zrovna v kompletním stavu. Výklopný mechanismus zůstal loajálně na těle zbraně. Moje bojové kotrmelce asi ještě potřebují potrénovat :-)
Pažbu jsem zasunul za vestu a opět se věnoval boji. Zrovna si mě nikdo nevšímal, ale já zahlédl nepřítele v omylem otevřených dveřích jednoho bunkru. začal jsem střílet, ale prvních pár kulí kvůli zmrzlému hop-upu letělo jen pár metrů. Mezitím si mne všimnul a rychle zalezl za roh.
Poslal jsem ještě pár kulí zkusmo do dveří a pak mi přestal střílet kvér. Útočit s manuálním USP na tři elektriky mi připadalo zbytečné, tak jsemhru vzdal.
Novy ještě chvilku pobíhal okolo, ale bez větších nadějí na úspěch. Nakonec ho (částěčně s pomocí čtvrtého obránce, který právě dorazil) zastřelili taky.

Ukázalo se, že v mé zbrani pouze došla baterka. Moje náhradní byla v M14, tak mi svojí půjčil Novy. Géčko se ihned radostně ozvalo a už se těšilo na první fragy :-)
Freedův gun bohužel nestřílel vůbec, tak tedy převzal Empítko. Bohužel cestou utrpělo častým prolézáním křovin - ztratil jsem přední mířidla, což je u manuálu docela podstatný handicap.

Po našel útočném fiasku jsme se dohodli na výměně rolí. Zbraňově byly obě strany vyrovnané: 3x AEG, 1x manuál
Domácí se snažili útočit ze slepého směru, po chvíli se ale zasekli ve slepém bodě. Byli schovaní za bunkrem, který jsem shodou okolností obsadil já, a nemohli se hnout, protože by se dostali do palebného úhlu mých bočních střílen i Novisovců z okolních bunkrů (Gorn ve venkovním zákopu hned na začátku útoku schytal náhodný zásah do helmy).
Já jsem z důvodu občasných mezer mezi kulatinami jen seděl ve dřepu v bunkru a čekal, jestli se útočníci pohnou. Jakákoli změna pozimě mě vystavovala jejich střelbě skrz škvíry ve "zdivu".
Novisovci si v klidu pohlídali okolí a pak zbylé dva útočníky za mým bunkrem prostě vzali do kleští. Bylo po boji.

Gornovi vysadila M14 (dostal moje USP, chudák), sokolovákům zase ubyla jedna baterka, takže se zbraně opět vyrovnaly.
Přešlo se na tu nejzábavnější část celé akce: Každý tým šel na jendu stranu od bunkrů a na výkřik se všichni rozeběhli zpátky. Do bukrů se nesmělo, mohly se využívat jen zvenku jako krytí. Akce byly rychlé, ale fakt super. Střídali jsme strany útoků, vítězství se přelévalo z jedné strany na druhou... Musím uznat, že každá moje smrt mě upozornila na nějakou chybu, kterou v boji dělám. Doufám, že jsem se z nich poučil a příště už je neudělám.

Moje Géčko si postupně mezi soupeři vysloužilo velký respekt. Zvláště Jerry měl radost pokaždé, když ode mne zaslechl výkřik: "Mám!"
Fakt ze mě měli strach a o to víc se mi ta akce líbila :-)

Když akce skončila, věděl jsem, že ji budu ještě dlouho označovat za úspěšnou. Sice jsem poškodil dva své kvéry, ale oba jsou nadále střelbyschopné a zážitek ze hry jakákoli negativa zastínil.

Závěrem bych snad jen řekl, že sokolováci byli i přístupem super. Žádné hádky o zásahy, žádná nesmrtelnost, prostě super a hlavně fair hra
Celkové hodnocení: 9/10 (ten bodík schází jen kvůli poškození zbraní)
(Ale uznávám, že Gorn s USP v ruce by asi hodnotil tu akci jinak :-)

Hier soir pour me dénouer les nerfs, j'ai regardé longtemps les mains de Grigory Sokolov jouant "les Maillotins" de François Couperin. Regardez-les : on dirait deux petits papillons virevoltant d'une touche à l'autre ! Deux minutes vingt-deux secondes de pur bonheur !
Merci Lydie et Enes pour le DVD !

2':22" sur YouTube

Per l'Italia anche un bronzo, Cesare Fumarola nei 100vs : 32.97,  nuovo record italiano.

Le foto sono di Francesca Scolari

La staffetta 4x200 in partenza

Il podio della staffetta